Právě jsem četla článek o sebelásce, že je tohoto slova všude plno… a uvědomila jsem si, že bez z ní to opravdu nejde, i když nám to možná už leze krkem – sebeláska, sebeláska a samá sebeláska…. Pokud ji nemáme sami k sobě, jde to horko těžko pak ve vztazích k druhým. Myslím si, že je to fakt něco, co potřebujeme umět a musíme se to učit.
Z vlastní zkušenosti – když jsem si kdysi myslela, že se jako mám tak nějak trochu ráda, tak jsem si vlastně vůbec nebyla vědoma své vlastní hodnoty a to neznamená, jestli jsem dost dobrá pro okolí, ale jestli jsem dost dobrá sama pro sebe se vším tím, jaká jsem, s mými povahovými rysy a schopnosti či neschopnostmi. Vůbec jsem se a svoje potřeby nestavěla na první místo, a zase to nemyslím tak, že před ostatní, ale sama v sobě, sama před sebou a že bych snad k sobě byla láskyplná? Vůbec! Když se mi něco nepovedlo, dovedla jsem si pěkně nadat, zlobit se na sebe a utápět se v sebelítosti.
Já si taky dost málo věřila, kritiku jsem přijímala velmi osobně a skoro vždycky se mě dotkla. S žárlivostí jsem neměla moc problém, ale myslím, že ta právě taky plyne z toho, že si nevěříme, že jsme pro toho druhého dost dobré a nepřijmeme to, že ta druhá osoba je svobodná bytost a může se stát, že jednou odejde… ať tak nebo tak. Nemůžeme ji držet, stejně jako děti až dospějí a vydají se životem samy. Prostě to jestli se máme rádi a jak se k sobě chováme se odráží na vztazích k druhým, potřebujeme se naučit, jak milovat ostatní zdravým způsobem – bez závislosti, očekávání a strachu.
Prošla jsem si před pár lety kurzem Láska je Tvůj zdroj od Denisy Říhy Palečkové a ten mi moc pomohl… přijmout se, se svými emocemi, se svou citlivostí, braním si věcí osobně a utápění se, jaká jsem chudinka, se svou rychlostí, z které pak plyne zbrklost a chyby. Přijala jsem své tělo, své předchůdkyně – mamku, babičky… Taky jsem zjistila, že jsme jako ženy cyklické s ohledem na menstruaci a to že se měníme každý týden i den, i to že ke mně patří, protože jsem žena a chci jí být (no a s tím souvisí i přijetí menstruace, rozhodně jí nenadávám a neoslovuju hanlivými jmény, ale po každé se na ni těším ❤). Odchází staré a přichází nové, nová fáze, nový koloběh. Prostě - jede se dál.
Už se nekritizuju, už si nenadávám, už si odpouštím, už se chlácholím, sama se pohladím, obejmu, když je třeba – vše s láskou a pochopením.
A není to o tom, že už se miluju a nebude to nikdy jinak, zase přijdou slabý chvilky a něco nového vyplave na povrch, je to proces a potřeba s tím popracovat, pochopit. Je to prostě cesta a i cesta je cíl :D.
Tak se na tu cestu vydejte a mějte se rádi, stojí to za to. Protože se Vám život promění a Vaše vztahy se zlepší. ❤
Comments