Naše mamka, když jsem byla malá, říkávala „Změna je život.“ A tak nějak mi to utkvělo v hlavě, tak jako spousta jiných hesel a sloganů naší mamky… Třeba: „Nevytahuj kalhoty, když brod je daleko.“ Tak nějak se z toho, co přijde nepo*rat předem, když to nakonec může být úplně jinak, že?!
Zrovna minulý týden na koncertě Devítky toto heslo zaznělo trochu jinak: „Nestahuj kalhotky, když Brož je ještě daleko.“ :D Brož je kapelník a kytarista této kapely… Celkem dost mě to pobavilo :D
No nicméně, pojďme se vrátit k té změně a schopnosti se přizpůsobit. Někdo má schopnost se přizpůsobit okamžitě, jinému to trvá dýl. Vše je v pořádku, ale záleží na tom, jestli to delší přizpůsobení není v tom negativním smyslu, jako že to stále nechceme přijmout, trápí nás to, motáme se v tom, hlava nás z toho bolí… a to je pak na prd :o/ Protože tím „trávíme“ nejenom sebe, ale i naše okolí…
A co s tím teď, že? Pokud to jen trochu jde, tak to nechat plavat, zaměřit se na něco jiného a neřešit to. Tak nějak jak říkávala opět naše mamka „to nechat koňovi, ten má větší hlavu“. Taky si z toho vzít to nejlepší pro mě, co je to dobrý v té situaci? Nezaměřovat se na to, jak je to zrovna hrozný…. Samozřejmě záleží na dané situaci, někdy jde fakt o prd, jindy je situace vážná. Ale na každé situaci je vždycky něco pozitivního, i když to třeba hned nevidíme.
Často se taky držíme svých přesvědčení, svých programů, které máme naučené během života, ale které nám už mnohdy neslouží… Někdy nás situace dotlačí k tomu ty programy uvidět a změnit je… a o tom je přece život a život je změna, že? Moudrý ví, že časy se mění a s nimi se mění i naše hlediska a stanoviska. Takže není nic špatně na tom, když změníme názor nebo pohled na věc. Prostě reagujeme na podněty v okolí. Pak jsme pánem svého života a nebrání nám nic sebe sama vyjádřit a klidně si stát i za změnou svého názoru.
Takže nádech výdech – pěkně se narovnat, vytáhnout páteř, hlavu vzhůru a ono se i na fyzické úrovni ledacos změní a třeba nám i dojde, jak jít dál.